Fotbalové chuligánství 3/3

Britské začátky 1/3

Fenomén fotbalového chuligánství se objevil v Anglii v sedmdesátých letech dvacátého století, i když násilnosti spojené s fotbalem jsou mnohem staršího data (drobné potyčky můžeme vidět např. v české komedii Muži v ofsajdu ze třicátých let). Fotbal jako zábava pro nižší vrstvy a související atmosféra v hledišti již po desetiletí vytvářely podmínky pro větší či menší projevy agresivity. Faktem ovšem je, že novinkou byl na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vznik organizovaných chuligánských gangů, který byl v britském prostředí částečně provázán i se vznikem skinheadské subkultury (nikoliv však výhradně).

Na rozdíl od ad hoc násilných střetů v minulosti se chuligáni cíleně a soustavně snažili vyvolávat střety s příznivci protivníků, s pořadatelskou službou, s policií apod. Doprovázeli svůj klub na "utkání venku" a ze svých aktivit si udělali jedinou výplň volného času. Začaly být vydávány i interní tiskoviny (tzv. ziny) jednotlivých gangů (v devadesátých letech se objevily i internetové stránky), chuligánské tematiky se chopila i řada hudebních skupin z Oi! i nazi-skinheadské, punkové a částečně i metalové subkultury. Chuligánství se stalo fenoménem, který poskytl "duchovní útulek" pro řadu mladých mužů, jejichž sociální statut byl ohrožen odbouráváním sociálního státu v období konzervativních vlád ve Velké Británii.

Vrcholem evropského fotbalového násilí byla tragédie na Heyselově stadionu v Bruselu v roce 1985, při níž po ataku fanoušků FC Liverpool zahynulo 30 příznivců Juventusu Turín. Tím britští chuligáni (též zvaní rowdies) získali nejhorší pověst. Jako důsledek bruselské tragédie byla Radou Evropy přijata Evropská úmluva k diváckému násilí a nevhodnému chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech, podepsaná 19. srpna 1985 ve Štrasburku.

Celosvětový rozmach 2/3

Organizované chuligánství však proniklo i do řady dalších zemí Evropy (ať již západní či východní) a Latinské Ameriky, částečně pak i do Asie a Afriky. V tomto kontextu je možné zdůraznit, že fotbalové násilí ve třetím světě má dlouhou tradici a bývá spíše než s malými organizovanými skupinkami spojeno s davovými projevy. Připomenout je možné i případ "horké" války mezi Salvadorem a Hondurasem ve dnech 24.-28. června 1969, která byla vyvolána nepokoji při fotbalových utkáních.

Britští chuligáni dnes již ani nejsou na vrcholu brutality. Částečně lze tento trend připsat na vrub bezpečnostním opatřením, částečně však i tomu, že v kontextu průniku chuligánství do některých zemí postkomunistické Evropy a do Turecka se do zdejších gangů začlenily osoby s takovými biografickými profily, proti nimž je "drsný život v East Endu" velmi civilizovanou životní průpravou. Veteráni afghánské, čečenské či balkánské války mají vytvořeny pouze velmi omezené psychické zábrany k toleranci vůči protivníkům, přičemž svůj náhled na život vštípili i ostatním členům těchto skupin. Výsledkem řádění ruských chuligánů byli mj. dva mrtví po nepokojích v Moskvě, které následovaly po neúspěchu ruského týmu proti Japonsku při utkání na světovém šampionátu v roce 2002. Avšak ani "civilizovanější svět" není vůči brutalitě imunní, jak ukázalo např. těžké zranění francouzského policisty Daniela Nivala německými příznivci při mistrovství světa ve Francii v roce 1998.

Vzestup českého chuligánství  3/3

Násilí spojené s fotbalem se v České republice vyskytuje již dlouhou dobu. Za akt jeho moderního zrodu bývá většinou považováno zdemolování vagónů ve vlaku, kterým se vraceli v roce 1985 příznivci Sparty Praha z utkání v Banské Bystrici (krátce po událostech v Bruselu). Tato událost byla zachycena v kultovním filmu Proč?, který sice měl mládež před fenoménem fotbalového chuligánství varovat, ale dodnes pro mnohé působí spíše jako inspirace (což rozhodně nemá snižovat jeho kvalitu a věrohodnost). Avšak ani "slavná" cesta z Banské Bystrice se nezrodila z ničeho - násilné střety za účasti stovek lidí mezi fanoušky a policií byly charakteristické již na počátku osmdesátých let např. pro Baník Ostrava, byť o nich tehdejší režimní média neinformovala, aby nediskreditovala protežovaný hornický region.

Faktem ovšem je, že tyto střety ještě neobsahovaly takovou brutalitu bez psychických zábran, která se vyskytla především v první polovině devadesátých let. Tehdy fotbalové násilí a nově se objevivší rasismus částečně ztratily mediální atraktivitu (pomineme-li protislovenské, resp. protičeské výpady na utkáních federální ligy i reprezentace v kontextu rozdělování společného státu), i když do jisté míry dosáhly svého vrcholu. Velké násilné střety ještě nepříliš ucelených skupin provázely většinu utkání, řádění chuligánů na stadionech ještě neřešily speciální policejní jednotky, ale nově vznikající bezpečnostní agentury a dokonce na výpomoc vzatí vojáci v základní službě. Hajlování na stadionech se mnohdy odehrávalo v takové míře, která by dnes vedla k několikadennímu mediálnímu skandálu. Na oblecích a transparentech byly symboly, které by dnes přivodily okamžité zatčení. Tato doba však přinesla i mimořádně tragické události, především pak brutální vraždu cestujícího vlaku (vojáka základní služby), kterého za jízdy vyhodili v roce 1994 při cestě z Prahy po slovní potyčce příznivci brněnského klubu.

Gangy a policisté

Ve druhé polovině devadesátých let se po západním vzoru vytvořily i stabilnější gangy s vlastními názvy, symbolikou, ziny, webovými stránkami apod. Velká část z nich převzala i ultrapravicovou rétoriku, což však neplatí bezvýhradně. Existují i zcela apolitické či proklamativně levicové gangy -Berserk při Bohemians Praha.

Většina gangů však již kolem roku 2003 není tím, čím byla ještě před dvěma až čtyřmi lety, kdy byly jejich počet a členská základna největší. Vůči fotbalovému násilí byly v ČR nasazeny protiextremistické složky Policie ČR (i když schopnost ovlivnit politické dění mají chuligáni mizivou, často navíc nedisponují žádným "světonázorem"), které si v řadě lokalit z tohoto terče učinily svoji prioritu. Stíhání za výtržnictví, propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod apod. nabralo značných obrátek. Po dvou až tříletém tlaku (mnohdy nepříliš vybíravými prostředky, mezi něž patří i dlouhé výslechy) se bezpečnostnímu a justičnímu aparátu podařilo řadu vůdčích osob od násilné činnosti odradit. V současnosti jsou někdejší "rowdies" z konce devadesátých let občas viděni na tribunách pro sezení (zcela mimo "kotel") se svými tří až čtyřletými potomky.

Ve vězení se ocitli pachatelé největších násilností, což následně oslabilo jejich domovské gangy (charakteristický byl např. zánik gangu Chachar Juniors při Baníku Ostrava poté, co se jeho vůdčí osobnosti podílely na házení kamení na vlak s fanoušky Olomouce. Neznamená to však, že by chuligánská scéna zcela zanikla.